Časopis Umělec 2006/3 >> Flash Mob na běloruský způsob Přehled všech čísel
Flash Mob na běloruský způsob
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Flash Mob na běloruský způsob

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

Alena Boika | action | en cs de

Flash mob je masový umělecký jev, který v roce 2003 veselou a nesmyslnou vlnou zaplavil Ameriku, Evropu a celou Zemi. Na jejím hřebeni se nachází také jedna neveliká šťastná země – Bělorusko, které se do obecného povědomí dostalo díky „poslednímu diktátorovi“ Lukašenkovi a pokusu o revoluci v březnu 2006. Zde se také díky specifickým podmínkám objevila nová, politická forma flash mobu.

Místo předmluvy
…Obyčejný všední den, listopad 2003. Je šedivo a chladno. 14:45 Náměstí Říjnové revoluce, nultý kilometr (místo, které lze v Minsku považovat za maximální střed města; v březnu 2006 se tam odehrál neúspěšný pokus o revoluci).

Přítel: Říkali mi, že tu bude víc lidí. Jak to vypadá, jsme sami. Á, támhleti asi taky čekají.

Já: Vypadá to bledě – i kdyby to byli všichni, co jsou na náměstí, tak je to málo.
14:55
Já: Už je čas. Hele, tamhle už stojí a mají telefony.

…Jakmile jsme se přiblížili, několik lidí se v poklidu rozešlo, aniž by nám věnovali pozornost.

Já: Ne, to určitě nejsou naši agenti…

Přítel: Zatraceně, zdá se že jsme jenom tři…

Já: Nemáš na mobilu hymnu SSSR? Já ne, zkusím něco podobného.

Přítel: To je debilní, ale co naděláme; jedem…

…Poté, co jsme chvíli postávali a dvaapůlkrát si vyslechli hymnu SSSR, vydali jsme se do Centrální samoobsluhy (druhé nejcentrálnější místo v Minsku, odkud v průběhu neuskutečněné revoluce dodávali demonstrantům stravu).

Přítel: Teď víš, jak nemá vypadat flash mob.

Já: Jak jsi vlastně přišel na to, že tady něco bude?

Přítel: Zavolal kolega ze skupiny, prý bude nějaký flash, přijď v 15:00 s telefonem a zahraj hymnu SSSR. Jenomže jak vidíš, kromě nás a ještě jednoho idiota nikdo nepřišel. Přitom správně by tady mělo být padesát, nebo spíš pět set lidí, kteří by dělali současně jednu a tutéž hovadinu.

Obecné dějiny flash mobu
Na první pohled je flash mob živelně vznikající masa cizích lidí, kteří v časovém úseku dvou až čtyř minut provádí synchronizovaně tutéž činnost. Přitom se zpravidla navzájem neznají a scénář nemá žádný konkrétní cíl. Po akci stejně tak znenadání mizí a zanechají přihlížející v dokonalých rozpacích. První flash mob se uskutečnil v New Yorku v červnu 2003. Několik stovek lidí tenkrát přišlo do luxusního obchodu s nábytkem, vyndali telefony, zavolali, přistoupili k nejbližší pohovce, řekli „wow, to je ale pohovka“, a odešli. Záhy na to proběhla série podobných akcí po celém světě.

Některé z nich:
– Řím. Cca tři sta lidí vchází do knihkupectví a žádají knihu, která neexistuje.
– New York. V hale jednoho z manhattanských hotelů stojí dvě stě padesát lidí a aplaudují.
– Berlín. Kolem dvou set lidí se shromáždilo před velvyslanectvím USA, aby tam otevřeli láhve šampaňského.
– Oděsa. V supermarketu účastníci – mobbeři (mobbers) berou každý po jednom preclíku, staví se do fronty k jedné pokladně a aniž by odcházeli, ukusují preclík a říkají „YES“.
– Tamtéž, u McDonalds. Přesně v 17:05 skupina lidí v černém slavnostně klade květiny k nohám Ronalda.
– Denver. Čtyři sta lidí se rozbíhá po budově. Z horního patra křičí „ping“, ze spodního „pong“.
Organizátoři prvního flash mobu Marek a James vyprávěli, že všechno začalo na univerzitě, kde byly neskutečně nudné přednášky z matematiky. Jednou se dohodli s přáteli, že budou profesora důsledně zdravit „Dobrý den, pane Henry!“, ač se jmenoval Tom. Nešťastník z univerzity brzy odešel a přátelé ve vymýšlení absurdních masových akcí pokračovali. Během dalšího vývoje se pojem „flash mob“ rozšiřoval. Fenomén získal v různých zemích rozmanitý národní kolorit, využívají se rozličné způsoby předávání informací. Akce mají buď čistě zábavný charakter, nebo se vyznačují specifickými rysy – jsou pojaté umělecky, společensky atd. Pojem flash mob je neurčitý rovněž díky zájmu médií, politických sil a reklamních producentů – začalo být módní označovat jako flash mob libovolnou akci, které se účastní větší množství lidí a kterou charakterizuje nějakým způsobem výrazný děj.

Dějiny flash mobu v Bělorusku
24. srpna 2003 v Minsku proběhl první běloruský flash mob. Přesně ve tři hodiny spustilo zhruba sto lidí shromážděných u hlavního vchodu na Komarovský trh bouřlivý potlesk přítomnému pomníku – železné postavě báby prodávající slunečnicová semínka (Komarovský rynek je další strategicky významné místu v Minsku; kolem železné dámy obvykle posedávají zcela identické živé a se skutečnými semínky). Po opakovaných aplausech (15 sekund) byly k nohám železné báby položeny milodary v podobě bonbónů Chupa-Chups. O několik dní později se uskutečnil druhý flash mob v Grodně, nejzápadnějším a nejživějším městě Běloruska. Sešlo se pětadvacet účastníků, kteří obdrželi následující instrukce: „Seřiďte si hodinky! Je nezbytné dostavit se 29. srpna přesně v 16:00 ke vchodu do obchodního domu Něman. S sebou vzít dvě tužky (propisky, zvýrazňovače). Ve stanovený čas uchopíte do každé ruky jednu kancelářskou potřebu, skřížíte je a ruce natáhnete před sebe. V této pozici budete stát jednu minutu, přičemž od začátku budete mít vážný obličej. V 16:01 prostranství u vchodu v klidu opustíte. Doporučená odpověď na otázku ,Co tu děláte?‘ je ,Čekám na bratra.‘“ Další flash moby se od popisovaných v zásadě nijak nelišily. Lidé se například setkali na nádraží, ve stanovený čas u nich začali zvonit budíky, po tomto signálu vyňali kefír a začali jej pít, což mělo trvat jednu minutu, a proto museli pít soustředěně a nespěchat (Grodno, flash mob Slunéčko sedmitečné). Podstatou flash mobu Chceme uvěřit (Grodno, 10. 10. 2003) bylo očekávání příletu mimozemšťanů spojené s hromadným pozorováním oblohy. Tehdy v roce 2003 se také objevilo Několik pravidel pro účastníky. Informace se mohla šířit pouze skrytými, ale nanejvýš efektivními kanály: sms, internetová fóra, icq.

Několik pravidel:
– Aby se předešlo provokacím a také zbytečné přítomnosti čumilů, novinářů a policie, předávejte informace o flash mobu pouze lidem, kterým důvěřujete.
– Nemá smysl chodit, jestliže z jakýchkoli důvodů nemůžete splnit všechny podmínky, případně nejste schopni ubránit se v průběhu akce hysterickému smíchu, anebo máte jiné úmysly. Pečlivě si prostudujte všechny instrukce, dostavte se včas a především se vyvarujte všech samostatných kroků.
– Nemluvte s ostatními mobbery, i když jsou to vaši přátelé a přestože jste je třeba pět let neviděli.
– Nechoďte, jste-li příliš opilí.
– Pro všechny případy mějte u sebe doklady prokazující vaši totožnost.
– Mějte na paměti, že flash mob není ani politická, ani reklamní akce, a je proto nežádoucí politickou nebo reklamní akci z něho dělat.
– Mějte na paměti, že flash mob nemá organizátory. Za protiprávní jednání, kterého se během flash mobu dopustíte, proto nesete odpovědnost sami. Stejně jako nesete sami odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustíte mimo dobu trvání flash mobu.

Úplně jiný příběh: současnost
Uběhlo několik let. Zdálo se, že náhle propuknuvší zájem o flash mob v tichosti opět utichl na pozadí jiných starostí, kterými země žije. Avšak po potlačení neuskutečněné březnové revoluce v roce 2006 se flash mob nečekaně probudil k novému životu. To vedlo jednak k výskytu politicky zabarvených flash mobů, jednak k tendenci označovat tímto termínem sebemenší politickou akci v Bělorusku – jako například zapalování svíček na památku politických vězňů lidmi nesouhlasícími s režimem 16. dne každého měsíce. Nejrozšířenější scénáře předkládané autory současných flash mobů zahrnují akce, mezi něž patří vázání stužek (modré, bílo-červeno-bílé, na stromech, sloupech a dalších předmětech), vypouštění lodiček a letadélek a čtení nezávislého tisku. Jeden originálnější příklad – dívky si namalují rty výrazně červenou rtěnkou a líbají prostěradlo, dokud v jeho prostředku není výrazný jasně červený pruh (běloruská vlajka je bílo-červeno-bílá). Akce by pochopitelně měly probíhat za účasti co největšího množství lidí, po vizuálně úspěšném flash mobu, který režim předvedl v březnu, lze však v případě splnění tohoto požadavku mluvit o štěstí. Odpůrci Alexandra Lukašenka se tedy nečekaně shromáždí na předem určeném místě a společně provádějí něco neobvyklého, co je pochopitelně na hranici povoleného. Například pečlivě studují text Ústavy Běloruské republiky a stojí přitom u pomníku Felixe Dzeržinského. Nebo nahlas předčítají členům prolukašenkovského Svazu spisovatelů verše v běloruštině. Nebo práskají balónky v blízkosti plakátu „Den jednoty ruského a běloruského lidu“, čímž naznačují, že po ukončení dodávek ruského plynu za výhodnou cenu může prasknout běloruská ekonomika. Účastníci takových akcí zákony formálně neporušují, a pořádkové síly se proto dlouho nemohly rozhodnout, co s nimi mají dělat. Potom se rozhodly postupovat tak, jak mají ve zvyku: všechny sebrat a potom teprve řešit, co dál. Takto byli například 1. června v Brestu zadrženi lidé, kteří na znamení solidarity s politickými vězni seděli na zemi a mlčky četli Bibli. Před soud je postavili na základě obvinění z organizování „nezákonného náboženského shromáždění“. Byl připraven i speciální testovací flash mob zaměřený na příslušníky pořádkových orgánů. Poté, co se sešli na Náměstí Říjnové revoluce, začali flash mobbeři energicky pojídat zmrzlinu. Tato činnost nenesla žádné ideologické poselství, již za několik minut putovala nicméně většina milovníků zmrzliny na nejbližší policejní oddělení.
...Po uvědomění si skutečnosti, že hlava státu se již několik dní neobjevila na obrazovce, rozjaření mobbeři na hlavě se stříbrnými anténkami s hvězdičkami vyšli na náměstí před nádražím. Na otázky překvapených kolemjdoucích odpovídali, že na své planetě chtějí vybudovat stejnou ideální společnost, jako je v Bělorusku, a hledají prezidenta, aby jim poradil, jak na to.
...A co na to společnost? Její valná většina pociťuje naprostou spokojenost, vychutnává si ospalou prosperitu a projevuje totální absenci zájmu o jakékoli flash moby, s výjimkou státních svátků. Na pozadí těchto epických obrazů působí patnáct, dvacet nebo i padesát mobberů žalostně. Zbývají nevěsty, které pravidelně bez ustání třou penis anděla – památníku obětem války v Afghánistánu, a pocit lítosti nad tím, že ideologická mašinerie a její produkty jsou nesrovnatelně působivější než z uměleckého hlediska neelegantní revoluce. Všichni teď víme, jak má vypadat flash mob, ale nadále nemáme moc přesnou představu o tom, jak by měla vypadat revoluce.

Minsk. Prospekt Nezávislosti. Pouliční bar, pod hodinami naproti KGB. Je horko. Poledne. V téměř prázdném baru sedí mladý unaveně vypadající člověk neurčité barvy a řve do prázdna. Ať žije Bělorusko! Všichni na náměstí! Hanba! Jeho řvaní je monotónní, prokládané zhruba rovnoměrnými pauzami. Je opilý. V prázdném baru řve do prázdna. Ať žije Bělorusko! Zařval, zakoulel očima a těžká hlava mu padá na prsa. Pět, deset, patnáct minut. Občasní hosté se s přehnanou ohleduplností snaží nevěnovat mu pozornost. Sedím v baru, kouřím z Moskvy dovezené papirosy Tři bohatýři a čtu chytrý a smutný Jelinekové román „Děti mrtvých“. Objevují se tři policisté. S jejich příchodem mládenec ožívá, výkřiky „Ať žije Bělorusko“ se stupňují. Se značnou ohleduplností mládence odvádějí. Další oběť režimu v boji za svobodu! Je možné, že jej jednou někde začnou podporovat, například v České republice. Novináři napíší o násilí. Na ulici všechno rychle utichá. Dál sedím, pokuřuji a čtu Jelinekové román „Děti mrtvých“. Nobelova cena. Všechno je pravda. (parodie na rubriku Bel Radia Svoboda „Osobní deník“)




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
04.09.2019
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
330 USD
2005, 35.5 x 28 cm (4 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
894 EUR
1 016 USD
Red Dancer on Stage, 1988, acrylic painting on canvas, 102 x 86 cm, on frame
Více informací...
2 200 EUR
2 500 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS