Časopis Umělec 2007/4 >> Neviditelný parlament Přehled všech čísel
Neviditelný parlament
Časopis Umělec
Ročník 2007, 4
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Neviditelný parlament

Časopis Umělec 2007/4

01.04.2007

Ivan Mečl | interview | en cs de es

„KEIN MENSCH KAPIERT, WAS DAS EUROPARLAMENT IS“, Robert Birnbaum

Na začátku devadesátých let filosof Mirek Vodrážka ve svých textech naznačoval, inspirován Lao‘c, že nejlepší vláda je ta, o které občan neví, že ji má. Možná ani netušil, jak blízko je doba, kdy se tahle jeho představa naplní. Evropský parlament je skutečně něco, o čem nevíme. Znám jen pár lidí, kteří ho viděli zevnitř. Ale jsem si jist, že většině ostatních můžete nalhat, že poslanci jednají v bruselských katakombách a ta budova nahoře je jen obrovské parkoviště. Co je dobré či zlé, nikdo neví, snad jen ten, kdo tvoří, jak říkal Nietzsche. V Bruselu snad vědí co dělají. Vše, co se o tom dovídáme my, jsou dezinformace. To neznamená, že jde o nějaké cílené mediální zkreslování. Nejlepší dezinformace jsou ty, které není třeba vytvářet. Pocházejí z nechuti novinářů prokousávat se komplikovanou problematikou a z nepochopení zdrojového sdělení kódovaného do proevropského newspeaku. Velmi dlouhého sdělení. Skupina fotografů nedávno nechtíc odhalila, že v Evropském parlamentu téměř nikdo není a zbytek je potěmkinova vesnice. Neexistující instituce nebo instituce, která jen vytváří zdání činnosti, je totiž největším darem demokracii. Její činnost se nikoho nedotýká a tak ji všichni milují. Evropský parlament je takovým doslovným zosobněním Evropské unie, protože tam každý stát má svoji osobu, a proto ho má každý rád. Všimněte si, jak spokojeně se naši vrcholní představitelé navracejí zpět z jednání v evropské centrále, a aniž by znali cizí jazyky, prohlašují, jaké že to pro nás se zahraničními delegacemi vyjednali skvělé výhody. Blázen by jim věřil, ale dokud nebude hůř, ať se tam klidně navzájem plácají po zádech dál. Ale vraťme se k tomu, jak byla strašná pravda o našem parlamentu odhalena: Goethe institut a tým roztomile zmatených kurátorů, Thomas Huber a Jörg Koopman, pozvali do Bruselu několik umělců-fotografů, aby nám předvedli, co je to Evropský parlament. Klíč k výběru umělců budiž raději navždy skryt. Tuším ale, že byly osloveni galeristé, kteří pak vybírali ze svých stájí nejméně zaměstnané umělce. Výsledky byly prezentovány zatím pouze na půdě zmíněného parlamentu, takže o projektu se téměř neví. Zajímat mne začal poté, co jsem vyslechl eurohistorky Lukáše Jasanského a Martina Poláka, dvojice sarkastických umělců, která by si mohla založit televizi pro pobavení těch nejzhnusenějších a nejskeptičtějších intelektuálů. Vysílala by černobíle, plná poruch, a jako vždy by se nejvíc bavili oni dva. Několik útržků z rozhovoru s nimi zde otiskujeme.

Na většině fotografií jsou jen interiéry. Čím to je?

Když jsme přijeli, bylo nám řečeno, že můžeme fotografovat jen uvnitř. Na fotografování budovy parlamentu má prý licenci architekt. Všechny fotografie musí projít jeho schválením. Jeden fotograf se ale nedal odradit. Fotografoval budovu, ale z takové dálky a v takové kompozici, že nezabrala ani polovinu plochy fotografie.

To je divné. Taková podmínka se přece nedá uložit.

Těžko říct. Ta budova je moc ošklivá a moc velká, takže je odevšad vidět. Možná ten architekt nechce, aby se to lidé dozvěděli, a povoluje fotografie jen z určitých snesitelných úhlů. Ale jinak ta budova naprosto odpovídá tomu, co představuje.

Na vašich fotografiích nejsou lidé. To je samozřejmě ve vašem případě časté. Ale na většině fotografií od ostatních autorů také ne. A tam, kde se lidé objevují, vypadají aranžovaně.

Protože se parlament neustále stěhuje, tak je často prázdný. Poslanci se najednou seberou, asistenti jim všechno sbalí, nacpou do kamionů a odjedou do Štrasburku nebo Lucemburku. My jsme tam byli v době, kdy tam nebyl skoro nikdo. Jen údržbáři a pár zaměstnanců. Vlastně tam vůbec není co fotografovat. Téměř nic tam není a to, co tam je, vypadá stejně jako ve všech administrativních budovách. Jenom větší. A někteří autoři skutečně lidi aranžovali. Lidský provoz je tam nesmírně civilní, šedivý. Na tom se hodně podepisuje i extrémně všední Brusel. Jeden umělec to až přeháněl a stavěl lidi do různých tragikomických poloh.

Není to jen fiktivní instituce? Velká atrapa?

V budově se neustále něco upravuje a opravuje. Technici tahají kabely, otevírají podhledy a vrtají do podlahy i zdí. Dlouhé chodby, zasedací sály malé, střední a velké. Osvětlené i potemnělé. Spousty kanceláří. Místnosti se spoustou nepoužívané techniky. Opuštěná televizní studia, jen spustit vysílání. Nikdy jsme je neviděli v provozu. Je tam spousta vybavení, které senepoužívá. A lidé pouze na to, aby ho udržovali ve stavu připravenosti. Vizuálně. Nevíme, jestli to skutečně funguje.

Nakonec jste se ale rozhodli fotografovat umění.

Byla to ta nejopuštěnější věc, co jsme našli. Jak jsme tam tak bloudili, začali jsme nacházet v různých koutech umění. Na neuvěřitelných místech. Podivný výběr stylů a forem. Od angažovaných proevropských soch a reliéfů až po příšerné ukázky mezinárodního informelu. Zjistili jsme, že to je to, co Evropu spojuje. Špatné umění. Špatné umění je všude stejné. Proto je asi v parlamentu zastoupeno. Rozhodli jsme se pro něj.

Jak se kurátorům a institutu líbily výsledky vaší práce?

Myslíme si, že se jim moc nelíbily. Dalo hrozně práce prosadit náš výběr fotografií. Na výstavu už nás nepozvali. Poslali nám katalog.

Zmíněný katalog byl překvapivě největším přínosem výstavy, protože obsahuje skvělou stať redaktora německého Tagesspiegelu. Rozvíjí v ní mimo jiné svou vlastní univerzální parlamentní teorii. „Demokratie in der Praxis ist eine höchst abstrakte und unverständliche Regierungsform. Wer das nicht glaubt, mache einen Test. Als erstes besichtige er irgendein Schloss und stelle sich vor, wie dort seinerzeit König Ottokar der Heizbare wohl geherrscht hat. Es ist nicht schwer, nicht wahr? Ein König, ein paar Berater, vielleicht eine graue Eminenz im Hintergrund – Personal und Entscheidungsstrukturen der Monarchie sind überschaubar. Anschließend begleite er eine normale Besuchergruppe bei der Besichtigung des Berliner Reichstags, des Sejm in Warschau, der Cortes Generales in Madrid. Auf den Gesichtern wird vorher frohe Erwartung zu lesen sein – und hinterher milde Verwirrung. Gewiss, sie haben den Sitzungssaal gesehen mit den vielen Stühlen und dem Rednerpult vorne. Aber schon eine ernsthafte Antwort auf die Frage, warum zum Beispiel im Berliner Reichstag die Debatten oft vor fast leerem Haus stattfinden, ist derart kompliziert – es hat mit der Zahl der Sitzungswochen und der Gesetzesvorlagen zu tun, mit dem Unterschied zwischen einem Debatten– und einem Arbeitsparlament und mit der Residenzpflicht des Wahlkreisabgeordneten, um nur die wichtigsten Gründe zu nennen -, allein diese scheinbar simple Frage also führt derart tief ins institutionelle Unterholz, dass nur polittische Hobbyförster folgen mögen. Alle übrigen begnügen sich privatim weiter mit dem Verdacht, dass die Erklärungen vorgeschoben und die Abgeordneten faul sind.“

Nakonec se ale i on zalekne své kritičnosti a v posledních větách dává Evropskému parlamentu šanci. Jako artefaktu a objektu zvědavosti… Korespondenci s kurátory projektu jsem začal dotazem na míru utrpení umělců při spolupráci na tak pošetilém nápadu, jako je umělecké uchopení parlamentu. Odpovědí mi byl výkřik – „Kdo ale ocení naše utrpení?“ Tak, tak. Ne nadarmo se říká „Nechoď Vašku s pány na led. Pán uklouzne a ty si nabiješ nos.“ Goethe Institut, vědom si i námi omílaného faktu, že o Evropském parlamentu nikdo nic neví, chtěl na uměleckých fotografiích ilustrovat práci „jediného přímo voleného orgánu Evropské unie“. Otázkou je, zda se tak chtěli Němci parlamentu zavděčit nebo pomstít. Výsledek této investice je srovnatelný s průzkumem Meyrinkovy černé koule. Zhmotnění prázdnoty. Umělci se mohou na hlavu stavět, aby z parlamentu něco vyšťourali. Instituce za jejich selhání vinu neponese. Doufejme, že konspiraci má na svědomí pouze Goethe institut a míra oportunismu u kurátorů byla minimální. Výsledek může být prezentován jako kancelářská recese.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Další kniha Martina Zeta sestavená ze zápisů životních událostí, komentářů, dokumentů a fotografií ze soukromých i veřejných...
Více informací...
15 EUR
18 USD
1995, 35.5 x 43 cm (8 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
2 244 EUR
2 686 USD
Czech, Artist and Human trilogy for price of two.
Více informací...
22 EUR
26 USD
Příručky pro každý i slavnostní den RNN (Renesance nepoužitelných nástrojů) vás utvrdí ve všem co jste si až dosud namlouvali a...
Více informací...
10,40 EUR
12 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS