Časopis Umělec 2006/2 >> Zprávy z kouta Přehled všech čísel
Zprávy z kouta
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Zprávy z kouta

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Christoph Doswald | u-sobé | en cs

Nové sebevědomí švýcarského umění

To, že všechny recepty na úspěch mohou selhat, zažila švýcarská kulturní scéna na vlastní kůži, když přede dvěma lety parlament otevřeně uvažoval o snížení dotací pro kulturní nadaci Pro Helvetia. Spouštěcím mechanismem kulturní stávky, v jejímž nitru již dlouho bublala diskuze o struktuře reformy Pro Helvetia, byla instalace Thomase Hirschorna Swiss Swiss Democracy v pařížském Centre Culturel Suisse. Reakci parlamentu, která nakonec vedla k (dočasnému) zkrácení rozpočtu nadace, vyvolalo divadelní představení v Hirschhornově instalaci, během kterého herec imitující psa symbolicky pomočil novinovou fotografii jednoho ze členů vlády.


Když se z umění stane předmět diskuzí či dokonce veřejné politikum, vypovídá to něco o společenských prioritách. Přinejmenším o tom, kam se umění řadí v aktuálně panující ekonomice pozornosti.
V této oblasti se Švýcarsko za posledních patnáct let zásadně změnilo. Pokud spisovatel Paul Nizon v 70. letech ještě právem nadával v knize Diskurz v úzkých (titul Diskurs in der Enge má prostorový i mentální horizont)1 na provinciálnost helvétské produkce a reflexe, nyní můžeme vnímat stav věcí v mezinárodních souvislostech. Název nedávné kolektivní výstavy Swiss Made prozrazuje, že Švýcaři získali nové sebevědomí. Současné švýcarské umění je téma, tržní element a příběh o úspěchu.
Jedná se o relativně mladé pojetí sebe sama, které se ze všeho nejvíce zakládá na rozvoji během posledních deseti let. Je třeba rozlišovat mezi vnitřními a vnějšími faktory, které daly průlomu ve švýcarském umění, „mladým švýcarským umělcům“, možnost rozletu.

Think global, act local
Pokud švýcarští umělci slavili úspěchy na mezinárodní scéně, vděčili za to tomu, že se zřekli své vlasti, či přinejmenším emigrovali do zahraničí. Alberto Giacometti, Ferdinand Hodler, Meret Oppenheim, Jean Tinguely, Dieter Roth, Max Bill, Daniel Spoerri, René Buri či Robert Frank, abychom jmenovali aspoň některé, se obrátili zády ke společenské stísněnosti alpské republiky a v zahraničí se stali „opravdovými umělci“. Nedostatek monolitické kultury, „demokracie názorů“ a notoricky kompromisní myšlení, neexistence skutečné urbánní kultury a jí odpovídající scény s diskurzivním a tržním potenciálem zaháněli umělce do emigrace právě tak, jako ustrnulá idea státu, která se odrážela v dobrotivosti „pionýrů demokracie“ a vynálezců neutrality. A ti umělci, kteří se emigraci bránili, unikli do „zniternění“, jak znělo hlavní heslo 70. let.
Nejpozději s nepokoji v Curychu, které začaly v roce 1980 sloganem „Züri brännt“ (Curych hoří) a otřásly základy přesycené helvétské společnosti, a spolu s výstavou Saus und Braus2 (kurátor Bice Curiger) nastala změna paradigmat, během níž našla nová generace své uplatnění. Militantně formulovaný požadavek, který vznikl při pouličních bojích a který vyžadoval podporu nejen pro zavedenou, ale i alternativní kulturu, vyhovoval potřebám politiky. V celé zemi vznikala takzvaná „kulturní centra“ – duchovní a fyzické prostory, které byly často spravovány velmi autonomně. Tyto autonomní zóny (ateliéry, studia, výstavní plochy, koncertní a divadelní sály, atd.) byly nakonec zárodečnou buňkou toho, co je dnes popisováno jako umělecký zázrak. A uvolnění prostoru pro umělce přineslo i otevřené možnosti pro galerie a výstavních prostory. Jen v Curychu vzniklo od konce 80. let dvanáct galerií3 a výstavních prostor4, které se soustředí výhradně na zprostředkování a vymezování současného umění. Najednou již nemusí umělci putovat do světa, svět vstupuje do Švýcarska.
Úspěch státem podporované alternativní kultury šel tak daleko, že právě myslitelé pocházející z uzavřeného, kriticky uvažujícího tábora vytvářejí vymezovací i integrační strategie. „Podrobení se byrokratickým rituálům rozdělování peněz vyhovuje táborové mentalitě, díky níž se opoziční salonní a byrokratizovaná kultura stala vypočitatelnou,“5 poznamenal filozof Hans Ulrich Reck v eseji k tehdy mnoha kritiky podporovanému bojkotu oslav 700 let konfederace.

Nonšalance svobodného pohledu
Očividné na této poznámce je, že zásadní kritika společnosti tehdy ještě spíše působila jako živná půda obvyklé kulturní avantgardy. Tento postoj ale začal ustupovat již na počátku 90. let ve prospěch jiných kritérií: profesionality, mezinárodnosti, informovanosti, bezprostřednosti, rychlosti.
A v tomto směru mělo Švýcarsko také na základě svého relativního blahobytu a politické struktury výhodu. Země je dobře propojena, má potřebné vzdělávací instituce a výrobní prostředky, je multikulturní a vícejazyčná, má vysloveně vysokou pracovní etiku, se školami, které staví na interdisciplinárním systému vzdělávání umělců,6 a proto byla už v 90. letech dobře připravena na právě začínající globalizaci umění, jeho trhu a výstavního provozu.
Spolu s tím zažilo celé Švýcarsko zásadní proměnu své struktury, odvrátilo se od industriální kultury a změnilo v postindustriální společnost. Tento vývoj dal vzniknout nejen novým prostorám, ale vedl také k otevřenému diskurzu o jejich budoucích způsobech použití. A protože umění mezitím začalo stále víc hrát roli důvodu pro přestavbu na jedné straně a argumentu pro marketingové uvažování na straně druhé, byly továrny, depa a skladištní haly na počátku 90. let často nabízeny k novému využití.
Reprezentativním symbolem tohoto vývoje, spojeným se společenským uznáním, se stal curyšský areál Löwenbräu. Nově otevřené pole působnosti nalezlo svůj výraz v rozsáhlých videoprojekcích a instalacích umělců jako Urs Fischer, Christoph Büchel, Pipilotti Rist, Daniele Buetti, Mickry3, Ugo Rondinone či Olaf Breuning.
Další indicií rozšířeného společenského přijetí současného umění je pozornost, s níž se mu věnují masmédia. Pokud ještě v 80. letech umění ve švýcarských médiích živořilo, dnes není dne, kdy bychom ve zpravodajství nenarazili na něco o umění - i když stále méně na úrovni kulturních a stále častěji na úrovni společenských a hospodářských diskurzů. Je možné, že umění už je vnímáno jako součást zábavního průmyslu, a proto je také přijímáno s podobnými kritérii.
Trh a zviditelnění švýcarské umělecké scény se každopádně v posledních patnácti letech rozšířili natolik, že dnes existuje široká vrstva aktivního publika, která se zajímá o toky peněz a sítě vztahů. Vlastní výměna informací a diskuze tak nakonec neprobíhá v masmédiích, ale ve specializovaných médiích – například v časopisu Parkett, který byl založen před dvaceti lety a od začátku vycházel dvojjazyčně a orientoval mezinárodně.7
Parkett je důležitým pilířem švýcarské mozaiky zprostředkovatelů a zprostředkovávání umění. Galerie, instituty státní podpory (např. Pro Helvetia), soukromé nadace, sběratelé a vystavovatelé se díky geografické blízkosti dostávají do permanentní výměny a také vzájemné konstruktivní konkurence. Pokud až do počátku 80. let byla „těsnost“ či „úzkost“ Švýcarska vnímána jako hendikep, dnes je ji nutné chápat jako výhodu. Někdejší myšlenkový „Réduit“ (kout) ustoupil „nonšalanci“8 „volného pohledu na Středozemní moře“9 – přestože zoubky mezitím ukázala také Swiss Swiss Democracy Thomase Hirschhorna. Jen to autenticky „švýcarské“ v umění, jež už po celé generace hledají uměnovědci, zůstává naštěstí i nadále tajemstvím.

1 Paul Nizon, Diskurz in der Enge, Kandelaber Verlag, Bern 1970; Suhrkamp, Frankfurt/Main 1990.
2 Bice Curiger, Saus und Braus Stadtkunst, Städtische Galierie zum Strauhof, Zürich 1980. Výstava ukazovala přibližně 20 položek, mezi nimi Urs Lüthi, Fischli/Weiss se sérií Wurstserie, Dieter „Yello“ Meier, Martin Disler a Klaudia Schifferle.
3 Bob van Orsouw, Marc Jancou, Peter Kilch-mann, Mark Müller, Brandstetter & Wyss, ArsFutura, Hauser&Wirth, Mai 36, Walcherturm, Turske&Turske, atd.
4 Shedhalle, Kunsthaus Oerlikon, Kusntahalle Zürich, Kunsthalle Luzern, Kunsthalle St.Gallen, Kunsthalle Wil, Fotomuseum Winterthur, Migros Museum, etc.
5 Hans Ulrich Reck, „Eine Opposition und ihr Land,“ v: Robert Fischer/Pidu P. Russek, Kunst in der Schweiz, Kiepenheuer&Witsch, str. 38
6 V protikladu k akademickému modelu, který běžně platí v celé Evropě, kde je umělecké vzdělání v tradičních disciplínách (kresba, malířství, sochařství), švýcarské školy se věnují budování základního vzdělání, které se snaží integrovat všechny umělecké techniky. Tato forma školství je nyní zkoumána v rámci nivelizace evropských vysokých škol.
7 Na konci roku 2004 slavil Parkett dvacetileté výročí výstavou a katalogem v Kunsthaus Zürich.
8 Christoph Doswald, Nonchalance, Centre Pasqu’Art, Biel /Akademie der Künste, Berlin, 1997/98.
9 Bice Curiger, Freie Sicht aufs Mittelmeer, Kunsthaus Zürich/Schirn, Frankfurt, 1998.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
957 USD
Svazek je debutem a zároveň sumou dnes šestasedmdesátileté básnířky Ludmily Mikulkové. Zahrnuje verše napsané od konce...
Více informací...
3,02 EUR
4 USD
Fountain, 2001, etching, 39,5 x 27 cm
Více informací...
160 EUR
192 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS