Joannes Blaeu: Dunaj

Mapa „DANVBIVS, FLUVIUS EUROPAE MAXIMUS, A FONTIBVS AD OSTIA, Cum omnibus Fluminibus, ab utroque latere, in illum fluentibus“ (Dunaj, největší řeka Evropy, od pramenů k ústí, se všemi přítoky z obou stran) je klasickým dílem holandské kartografie 17. století.

Ručně kolorovaná mědirytina, originál z období 1640–1645.

Celkové rozměry s rámem 60 × 115 cm. Zarámováno pod muzeálním antireflexním sklem s UV filtrem 75% v archivní paspartě.

Mapu původně vytvořil Willem Janszoon Blaeu kolem roku 1635 v Amsterdamu a později ji opakovaně vydával jeho syn Joan Blaeu v atlasech jako Atlas Novus nebo slavný Atlas Maior (1638–1665). Současně existují verze u konkurenta Johanna Janssonia (také Amsterdam, 1630–1660), který s Blaeuovými sdílel některé měděné desky nebo je kopíroval a upravoval. Právě proto mnohé exempláře – zejména ty volně vydávané jako samostatné listy (ne v atlase) – nemají žádné označení autora, žádný imprint (nakladatelský údaj), signaturu ani datum. To je typické pro pozdější Janssoniovy edice z let 1640–1660, kdy se desky používaly opakovaně bez přidání nového textu dole na mapě.

Krátce o autorech a zajímavostech z jejich života:

•  Willem Janszoon Blaeu (1571–1638)

Pocházel z Alkmaaru, syn obchodníka se sleďi, ale místo ryb ho zaujala věda. V letech 1594–1596 studoval u slavného astronoma Tycha Brahe na ostrově Hven – získal tam přístup k přesným hvězdným katalogům a naučil se vyrábět glóby a přístroje. V Amsterdamu založil dílnu, vylepšil tiskařský lis a stal se v roce 1633 oficiálním kartografem VOC (Nizozemská východoindická společnost). Zajímavost: Jako jeden z prvních vydal glóbus s moderními jižními souhvězdími z výprav do Asie a zemřel přesně v roce 1638, kdy vyšla mnohá jeho díla ještě pod jeho jménem.

•  Joan Blaeu (Johannes Blaeu, 1596–1673)
Nejstarší syn Willema, studoval práva, ale převzal rodinnou firmu po otcově smrti. Vrcholem jeho tvorby je monumentální Atlas Maior (1662–1665, 9–12 svazků, tisíce ručně kolorovaných map) – považovaný za nejkrásnější atlas v historii. Zajímavost: V roce 1648 vydal první mapu světa s heliocentrickým systémem (Slunce uprostřed podle Koperníka) – odvážný krok v době církevních sporů. Také pojmenoval Nový Zéland „Nieuw Zeeland“ podle nizozemské provincie, což se zachovalo dodnes. Firma vyhořela při velkém požáru Amsterdamu v roce 1672, což ji oslabilo; Joan zemřel o rok později.

Tato mapa Dunaje s dramatickou kartuší (je možné že vyobrazený je habsburský císař Ferdinand III. v Svatováclavské koruně proti osmanskému sultánovi) je typickým příkladem vrcholného holandského zlatého věku: kombinuje vědeckou přesnost (tok řeky, přítoky) s uměleckou alegorií (symbolika habsbursko-osmanského konfliktu podél Dunaje). Exempláře se dodnes objevují v aukcích i sbírkách (David Rumsey, British Library, NYPL atd.) a často se prodávají za tisíce eur. 

Popis vizuelního obsahu obrazů (kartuší) v rozích Kartuše v levém dolním rohu

A. Danubius (Otec Dunaj)

Dominantní postava zcela vlevo. Starší vousatý bůh s věncem z rákosu a vinné révy, který se opírá o největší zlatou amforu. Symbolizuje hlavní tok a pramen Dunaje jako zdroj veškeré síly a úrody (vína) v regionu.

B. Oenus (Inn) a horní přítoky

Postava muže částečně skrytá v rákosí hned za Dunajem. Vylévá vodu z menší nádoby, což představuje první velký alpský přítok. Jeho podřízená pozice v pozadí značí, že ač je mohutný, odevzdává svou vodu hlavnímu korytu Dunaje.

C. Dravus (Dráva)

Postava boha umístěná pod nápisem Maris Adriatici. Je vytesán v dynamické póze a jeho amfora směřuje k ostatním bůžkům. Představuje klíčovou řeku propojující alpskou oblast s balkánským vnitrozemím.

D. Savus (Sáva)

Svalnatá mužská postava v popředí otočená zády (pod nápisem Croatia). S velkým úsilím naklání obří amforu, ze které tryská mohutný proud. Tato pozice zdůrazňuje dravost a obrovský objem vody, který Sáva do Dunaje přináší z jihu.

E. Tibiscus a Nymfa (Tisa)

Skupina postav zcela vpravo. Mužský bůh doprovázený ženskou nymfou, kteří společně drží nádobu. Symbolizují největší levostranný přítok a úrodnost uherských rovin, kde se Tisa vlévá do Dunaje.

F. Putti (Alpské a balkánské bystřiny)

Malí okřídlení bůžci roztroušení mezi hlavními bohy. Pomáhají naklánět menší džbány nebo si hrají v proudu. Představují rychlé horské potoky a menší řeky (jako Morava, Váh, Una či Vrbas), které napájejí velké přítoky.

G. Soutok a hierarchie nádob

Všechny amfory jsou zlaté a jejich velikost přesně odpovídá významu řeky. V dolní části kartuše se všechny proudy vizuálně slévají do jednoho širokého řečiště, což je přímá alegorie na fungování celého říčního povodí. A) Popis levé strany kartuše (Křesťanský Západ)

Levou část výjevu ovládá typizovaný křesťanský panovník v plné plátové zbroji s hermelínovým pláštěm. Drží meč (spravedlnost) a říšské jablko (správa světa) a opírá se o štít s černou orlicí, znakem imperiální autority.

Přímo za ním stojí Alegorie Víry (Fides). Její ženská podoba je dána latinským gramatickým rodem (Fides je femininum). Jako svůj hlavní atribut třímá kříž s tělem Krista. Je oblečena do klasických antických šatů, které jsou plně zahalené a důstojné, což v 17. století symbolizovalo mravní čistotu a duchovní pevnost.

Kartuše v pravém horním rohu

B) Popis pravé strany kartuše (Osmanský svět a Asie)

Pravou stranu ovládá postava Sultána, jehož nejvyšší hodnost potvrzují tři péra (sorguç) v turbanu. V ruce drží zahnutou šavli a osmanský štít (kalkan).

Doprovází ho ženská postava, Alegorie Asie (opět ženský rod podle latinského Asia). V ruce drží acerru (kadidelnici), z níž stoupá dým – v barokním vnímání symbol prchavosti a cizorodých rituálů. Na rozdíl od upjatého oděvu Víry má Asie výrazně hlubší výstřih. Tento detail ikonograficky naznačuje smyslnost, marnivost a bohatství Orientu, ale z pohledu tehdejšího evropského diváka také jistou „barbarskou“ uvolněnost mravů ve srovnání s křesťanským Západem.

V dolní části pravé strany Alegorie Asie pravou nohou šlape po křesťanském kříži. Jde o vizuální zkratku pro potlačování křesťanské víry a nadvládu islámu nad dobytým územím. Celkový dojem úpadku těchto regionů dotváří ještěrka (Lacerta) u nohou postav, která v barokní emblematice symbolizuje nečistotu, lest a proměnu země v pustinu pod nadvládou nekřesťanského vládce.

C) Netvor a text pod netvorem

Přímo nad nápisem „DANUBIUS“ trůní maskaron v podobě okřídleného netvora se zvířecími rysy. V barokní kartografii tento prvek zosobňuje divokou a nezkrocenou povahu toku řeky a nebezpečí neprozkoumaných hraničních území. Zároveň funguje jako symbolická stráž celého díla a podtrhuje exotičnost regionu, kterým Dunaj protéká.

Text pod netvorem:

Nápis v centru kartuše uvádí: „DANUBIUS, FLUVIUS EUROPAE MAXIMUS, A FONTIBUS AD OSTIA, Cum omnibus Fluminis, ab utroque latere, in illum fluentibus“. (V překladu: Dunaj, největší řeka Evropy, od pramenů až k ústí, se všemi řekami, které se do něj z obou stran vlévají.) Tento text je rámován hlubokým geopolitickým střetem zobrazeným po stranách; mapa skrze něj sděluje, že Dunaj protéká z civilizovaného, vírou chráněného světa do oblastí ovládaných mocným nepřítelem, kde jsou tradiční evropské hodnoty a symboly v ohrožení.

V historickém kontextu České království v této době nebylo osmanskými ani tureckými výboji vůbec zasaženo. Leželo hluboko v nitru habsburské monarchie, chráněno horami a vzdáleností od hranic. Žádné turecké nájezdy, žádné plenění, žádné pevnosti proti Osmanům – Čechy zůstaly v bezpečí a sloužily jako stabilní zázemí říše.

Naopak Slovensko (tehdy součást Uherského království – Královských Uher) tvořilo přímou pohraniční linii. Právě zde stála řada pevností, které bránily další turecké rozpínavosti na sever. Nejznámější z nich – Komárno, Nové Zámky, Štúrovo a Fiľakovo – vytvářely souvislý obranný pás podél Dunaje a jeho přítoků. Tyto dnes v evropském kontextu málo známé pevnosti byly v letech 1640–1645 skloňovány na všech panovnických dvorech Evropy jako skutečné hráze proti turecké rozpínavosti (antemurale Christianitatis). O jejich hrdinských obranách, posádkách a strategickém významu se psalo v Paříži, Londýně, Madridu i Vídni – byly symbolem toho, že střední Evropa ještě stojí.

Údaje o katalogizaci a současných veřejných institucionálních sbírkách

•  Moravská zemská knihovna v Brně (Mollova sbírka map) – varianty a příbuzné edice Dunaje.

•  Národní knihovna ČR (Praha) – kompletní Blaeuovy atlasy s touto mapou.

•  Boston Public Library (Norman B. Leventhal Map Center) – plně digitalizovaná verze.

•  New York Public Library (Lionel Pincus Map Division) – jako Plate 43 v atlasech.

•  Library of Congress (Washington)

•  British Library (Londýn) – v Blaeuových a Janssoniových atlasech.

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň), Koninklijke Bibliotheek (Haag).