Tereza Smetanová: Su a víc, chci a nic

(...) Pak jsem náhodou narazil na fcb na její krátké záznamy a tak našel i její básnický blog. Zmínil jsem se při další návštěvě Perly. Zlehčovala to. Řekl jsem jí, ať mi udělá výběr a pošle. Dlouho se nedělo nic. Několikrát ztratila počítač, pak ji zablokovali a pak zas něco. Nakonec ale začaly přicházet básně, a pak storky a pak novela, dvě, tři. Něco dokončené, něco ne. Když jsem si to všechno přečetl, bylo mi jako bych si dal po dlouhý pauze emko. Horko v břiše, jiná akustika a trochu závrať... a radost.
Mezitím se rozešli, novej chlap. Taky divnej. A z průšvihu do průseru. Nakonec si vzala do hlavy, že místní pajzl Monako změní na kůl hospůdku a bude tam vařit. Tak ji přišli zmlátit a zkopat místní Romové, co tam měli ve zvyku kalit a chcát do rohu. Tereza je sice napůl Romka, ale to se tady neřeší. Kolem spousta bílejch chlapů a nikdo nehnul prstem. 
Zmlácená se pak stavila v Perle. (...)

SU: BAGETA

su nakousnutá bageta
vykousnutá ze světa 
pro ty, co chcou
su osvěta
pro ty, co ne
subreta
nekoušu do reta
rovnou do jazyka
su už tak zvyklá 
su ta, co vzlyká 

jo a žeru prášky
a od větví pěšky tahám tašky 
kopcem do panelu 
s pocitem, že se neseberu 

v kuchyni s postelí
uvařím oběd, večeři 
s pocitem člověka 
kterej v nic nevěří 

SEVERNÍ 

bezcílnost města
prošedivělá zvykem bídy trestá
malé duše tmavých
kradoucích se zásypem po sněhu
postrádajíc něhu

tichá hospoda
zažloutlá pivním dechem
tmavých duší velkých
kradoucích se životem
postrádajíc odvahu

kroky se setkají 
dotknou se světla
pouličních lamp

smět tak těmi ulicemi
někam dojít