Books
Magazines
Artwork
Editions
Multimedia
Allied Publishers
Authors
Style
Perla Medley
Posters & Postcards
Antiquarian
Vysoká hra na nezájem
Ivan Mečl
Člověk se zjevně celý život snaží zformovat svůj charakter, udržet si ho a být osobností, které by si ostatní – a tak i on sám – mohli vážit nebo jí aspoň neopovrhovat. Někomu to jde lehce, někomu naopak velmi ztěžka. Já jsem si vybral roli nakladatele provozujícího umělecké a spisovatelské obludárium, jež přitahuje naivní utopistické podivíny i monstra proklínající svět a kydající špínu na každý projev lidskosti. Nesnažím se to pochopit – je to prostě cesta.
Pavel Reisenauer si vybral roli umělce, kterou zároveň odmítal hrát. Z jeho života se stal jeden z mála zajímavých příběhů současného českého umělce, svou tragikomikou srovnatelný snad jen s mnohem kratším dobrodružstvím Víta Soukupa. Kdyby si to, co tady píšu, mohl přečíst, poslal by mě do prdele. Na tohle riziko jsem si u něho ale časem rád zvykl.
Mohli jsme cokoli
Potkali jsme se někdy v devadesátých letech v nakladatelství Divus, kde se tehdy pracovalo hlavně v noci. Potom jsme teprve šli jíst, pít nebo zkoušet cokoli dalšího – a bavit se. I ve všední den jsme se ocitali v posteli mezi druhou a čtvrtou ráno.
Především Markéta Othová a já jsme nepovažovali to, co děláme v Divusu, za práci. Trávili jsme tady neuvěřitelné množství času – a já tu i bydlel. Vymýšlení a příprava knih, časopisů, výstav a podivných akcí volně přecházelo v diskuse s autory, diskuse s přáteli a pak jen naše diskuse.
U toho se nějak samozřejmě popíjelo a pokuřovalo. Ale protože to pro nás bylo všechno neskutečně nové a vzrušující, vznikla zde spousta věcí, které nikdo nepotřeboval. Vycházely jen z našeho snění. Předešlého i toho nového. Snění nové, po revoluci, bylo jiné. Měli jsme dojem, že můžeme naprosto cokoli. A tak jsme to dělali. A v tom nám pomáhali klienti a jejich peníze. Díky uměleckému vzdělání, talentu asi a ve spojení se zručností, kterou jsme získali při experimentování, se nám dařilo prodávat zbytkovou tvořivost za nesmyslné odměny. Nikdo tehdy cenu tvořivosti neznal a většina příchozích ze světa počátků nezodpovědného podnikání byla okouzlená i fascinovaná naším roztomile drzým, často i neurvalým týmem, který nápady spíše diktoval, než nabízel. Když měl přece jen přijít někdo křehčí, přelili jsme si víno a fernet s tonikem do velkých hrnků na čaj.
(...)