Matthew Bown: The Absolute Mixture - Shit Art Positive

Absolutní směs: Shit Art Positive je první knižní studie věnovaná scatologii v umění, která přináší zásadní nové poznatky. Analyzuje exkrementální umění jako rozšíření avantgardního projektu odstraňování hranice mezi uměním a životem. Úvod tvoří přehled od středověku, hlavní pozornost je však věnována umění 20. století a současnému umění. Absolute Mixture je uspořádána chronologicky, ale také podle témat; podrobně se zabývá také mnoha jednotlivými umělci a jejich díly. Vyprávění je utvářeno několika propletenými „exkrementálními diskurzy“, včetně (ale nejen) teorie znechucení (počínaje 18. stoletím v Německu); freudovsko-lacanovsko-kristevanovské filozofie a psychoanalýzy; gest rebelie od Diogena po Sloterdijkův kynismus; a současných představ o ekologicky šetrné výrobě a recyklaci. Text doprovází 200 ilustrací.

Matthew Bown je londýnsko-moskevsko-berlínský obchodník s uměním a spisovatel. V roce 2015 přednesl hlavní projev na výroční konferenci Mezinárodní asociace historiků umění (AICA). Publikoval řadu prací o ruském umění, včetně knih pro Yale University Press a Phaidon Press. Píše uměleckou kritiku pro Times Literary Supplement.

„Ona [Rrose Sélavy] se stydí mu to říct, ale jeho penis je velmi podobný psímu hovnu, které se válí po chodnících.“
(Jeanine Chasseguet-Smirgel, Creativity and Perversion)

Úryvky: Gilbert a George popsali svou ideální barvu hovna jako „George Michael Arse Brown“, která, ať už je její přesný odstín jakýkoli, bude z velké části tvořena pigmentem stercobilin, který byl poprvé identifikován v roce 1932. (...) Clair poznamenal, že nacisté zvolili hnědou barvu jako „symbol své absolutní moci“ (a nacistická elita popisovala koncentrační tábory jako „prdel světa“ („Arschloch der Welt“)). (...) John Berger výslovně a nadšeně spojil Rembrandtovu paletu s barevnou škálou hovna: „Jeho [hovno] barvy jsou leštěné zlato, tmavě hnědá, černá: barvy Rembrandtova obrazu Alexandra Velikého v přilbě.“ (...) Pan Brown ve filmu Reservoir Dogs si stěžuje: „Jo, ale pane Browne, to je trochu moc blízko panu Shitovi.“ Hnědá barva může být společensky znevýhodněná, ale v rozvíjející se ekonomice znechucení má jistě značný psycho-sexuální potenciál. Carol Rama jí věnovala rapsodii: „[Hnědá je] barva hovna, která se mi líbí nejvíc, (...) A když tuto barvu používám ve svých obrazech, přináší mi to stejné potěšení jako když seru. Hnědá, stejně jako černá, je barva, kterou zbožňuji. Válela bych se v hnědé.“