Zapletalová Veronika:

česky
40 stran, 24 x 34 cm
Fotografie © Veronika Zapletalová
Translation © Jan a Alex Pivečkovi (němčina)
Translation © Daniel Ziss (angličtina)
Translation © Helena Dušková, Malka Jakubowicz, Emilie Djiboghlian (francouzština)

Sken, úprava fotografií, sazba z písma Dynamo Grotesk a příprava pro tisk:
DIVUS GRAFIKA [Blanka Brixová, Radka Johanidesová, Ivan Mečl, Jakub Němeček]
Tisk: UNITISK

V Praze roku 2000 vydal ČSOP Zálesí ve spolupráci s nakladatelstvím Divus
ISBN 80-86450-00-7

Autorkou sedmi vlků je Stanislava Konvalinková,
autorkou hada, slimáka, šneka, píďalky,
fotografií a knihy je Veronika Zapletalová

Kniha je subjektivním pohledem na dění v lese.

Děkuji všem, kteří mi s knihou pomáhali.
Jsou to zejména: Zdena Almerová, Jiří Bárta, Helena Dušková, Boženka Filáková, Robert Gall,
Malka Jakubowicz, Oldřich Karban (za práci s pilou), Otakar Karlas, Zdenek Kutra, Zdenek Miklas,
Alex Pivečka, Jan Pivečka, Václav Podestát, Martin Raudenský, moji rodiče, Radek Studenka,
Jindřich Štreit, Daniel Ziss

V jednom ze svých lesů na okraji města Slavičín na jihovýchodní Moravě založila rodina ševců Pivečků v roce 1939 park. Měl být vzpomínkou na paní Josefu, manželku Jana
a maminku Jana a Zdeňka Pivečkových. Kromě hřiště pro děti byl v parku kouzelný domeček, jezírko, vlk a několik trpaslíků s Karkulkou. Park byl oblíben mezi dětmi
i dospělými až do konce 60. let. Slavičínští zde odpočívali a zotavovali se, zatímco jejich děti si hrály na hřišti. V pozdějších letech lesopark pustl a pustl, až na jeho místě vznikl opět les pod starým názvem „Pod Obruby“.
Na začátku roku 1990 se vrací Jan Pivečka, mladší syn rodiny Pivečkových, po 44 letech strávených ve světě opět do svého rodného města. Rozhoduje se, že zde zůstane a nachází mezi místními ochránci přírody „Zálesí“ nové přátele. Při rozhovorech s nimi vzniká nápad znovu vybudovat „Pod Obruby“ park. Při navrhování podoby parku se zapojují členové místního sochařského sympózia, profesor VŠUP Praha Kurt Gebauer se svými studenty
i Město Slavičín. Obstarání materiálu a úprava pozemku by nebyly možné bez pomoci vedení města, nadace Via, nadace Partnership, Nadace Jana Pivečky a Nadace pro rozvoj občanské společnosti. Při pracích v parku pomáhalo Sdružení park, hasičský sbor, dobrovolníci, studenti, umělci, sousedi, výletníci i náhodní kolemjdoucí.
Postupně se park v lese nad Slavičínem proměňoval v magické místo setkání rozdílných lidí, které spojovala vážná hra a zároveň radost ze znovuvybudování parku. Lesopark je tak místem snů, kde lidé tvoří něco nového pro sebe i své děti.
Fotografie Veroniky Zapletalové zachycují park v letech 1998–1999. Sedm vlků z dubového dřeva vytvořila Stáňa Konvalinková. Autorka fotografií je také tvůrkyní hada, slimáka, šneka, píďalky a tuleně. Most přes jezírko vytesal Marek Borsanyi. Lenka Klodová a Marek Rejent navrhli lavičky a Marek Rejent na čas do parku umístil i své dřevěné talířky se zvířátky. Kondora vyřezal Klaus Dobrunz. Dosud nedohotovená socha z pískovce, která ještě nemá jméno, je dílem známého sochaře Maria Kotrby. K práci se využívaly místní materiály, masivní duby a buky, které nebyly káceny, ale padly pod náporem větru a vlastní vahou.
Tato kniha je stejně jako park sám prací ve vývoji. Nemá ukazovat park jako uzavřené dílo, nýbrž nápad, který stojí za jeho vznikem a jeho význam pro lidi, kteří se v něm setkávají
a společnými silami ho vlastnoručně přivádějí k životu. Kniha tak otvírá pohled na prostor, v němž se lidé ze Slavičína i odjinud mohou realizovat v konfrontaci se svým prostředím.
Při příležitosti 80. narozenin Jana Pivečky byl park v roce 1999 opět přejmenován
na „Pivečkův lesopark“.


Stránka z katalogu
Instalace*Stránka z katalogu
Instalace*Stránka z katalogu
Přípravné práce