S.d.Ch.: UBIKAČNÍ TEORIE, dvojaktovka postrevolučního času

Dvojaktovka postrevolučního času vydaná k pětistému výročí německé reformace, ke stému výročí ruské revoluce a k neznámému výročí zániku neznámého národa.

Motto: Není vyloučeno, že si Uljanov zvolil jméno Lenin na důkaz opozice vůči Georgiji Plechanovovi, který používal pseudonym Volgin podle řeky Volhy. Uljanov si zvolil Lenu, která je delší a teče opačným směrem. Věrohodnost vysvětlení je diskutabilní. (Wikipedia Britannica)

Jde opona. Za ní je čelní pohled do úzké chodby dělnické ubikace pokryté šedozeleným linoleem, které právě dovytřela PANÍ UKLÍZEČKA až ke schodišti vzadu a začne i s jeho úklidem. Postupem práce stupeň po stupni její postava ubývá, až zmizí za horizontem chodby. Chvíli se nic neděje, jen u stropu matně svítí a bzučí špinavé zářivkové těleso osvětlující papundeklové dveře jednotlivých ubikací. Pak se třetí dveře zleva otevřou a chce z nich vyjít UBYTOVANÝ ULJANOV ZVANÝ LENIN − dále jen LENIN − ve vycházkovém obleku, nakročí, ale v poslední chvíli si všimne, že je čerstvě vytřeno a tak udělá krok zpět.

LENIN: Šajzevelt! Lena se rozvodnila.
(Prudce zabouchne dveře. Chvíli se nic neděje, pak se otevřou třetí dveře napravo, ze kterých chce vyjít UBYTOVANÝ PLECHANOV ZVANÝ VOLGIN − dále jen VOLGIN − ve vycházkovém, všimne si ale vytřené podlahy.)
VOLGIN: Donrvetr! Volha vylila se z břehů.
(Otočí se a prudce zabouchne. Delší chvíli se nic neděje, pak ze dveří vykoukne LENIN, který pozoruje mokrou podlahu.)
LENIN: Vůbec to neschne.
(Ze dveří vykoukne VOLGIN a zadívá se na vlhké lino.)
VOLGIN: To je zase na hodinu...
LENIN: Co čumíš, ty menševická sketo!
VOLGIN: Co bych nečuměl, ty bolševická bestie!
LENIN: Chtěl bys ven, co?
VOLGIN: A ty ne?
LENIN: Já taky, ale nejdu na rozdíl od tebe pojídat masové koule do jídelny pro chudinu a očumovat deportované ubožáky na letiště.
VOLGIN: Tomu se vysmíváš? Lidem odkázaným na chudinské vývařovny? Faktu, že několik speciálních letadel tu denně lifruje celé rodiny do pouštních lágrů a veřejnost mlčí! Někdo jim musí vyjádřit alespoň tajnou a tichou podporu. Solidarita s utlačovanými − to by ti mělo něco říkat.
LENIN: Prosím tě... V poledne demonstrativně žvýkáš mleté s významnými spasitelskými pohledy, abys ho odpoledne vytrávil při obcházení seřadišť, kde nenápadně zatínáš pěsti před muži, konejšivě pomrkáváš na ženy a dětem podstrkuješ kyselé želé ve tvaru žížal. Trudná ukázka menševické změkčilosti.
VOLGIN: A co tvoje revoluční praxe? Chodíš od čerta k ďáblu a kde nic tu nic.
LENIN: Aha! (vyndá z pravé boty list papíru a zamává s ním) Právě jsem navázal spojení se zdejšími revolucionáři!
VOLGIN: S jakými revolucionáři?
(...)