Books
Magazines
Art
Editions
Multimedia
Allied Publishers
Authors
Style
Perla Medley
Posters & Postcards
Antiquarian
(...)
KRČMÁŘ SEVERIN: To nic. Poslechni, hochu, ty bejváš ještě vobčas připojenej na internet, viď?
JAN KRUPIČKA: Bejvám. Mě tyhle retro kejkle hrubě bavěj.
KRČMÁŘ SEVERIN: Já předloni nemoh na tu popravu do Berouna.
VANĚK HUDL (mluví přes sousto): Jak trhali medvědem tu travičku?
KRČMÁŘ SEVERIN: To jsem viděl. Já myslel ty rebelanty, jak svěšeli na Pražský bráně.
VANĚK HUDL (přes sousto): Aha, tam jsme s Krupičkou byli, musim kluka vobčas někam vytáhnou, aby nevlčel.
KRČMÁŘ SEVERIN: Rád bych viděl nějaký fotky. Nebo aspoň videa.
JAN KRUPIČKA: Předloni říkáte? Hádám, že by tam už něco viset mohlo. Však vám to postahuju. Pozejtří by mohly bejt fotky, ale videa už tuze zastarala, kmotře, ty už nepodporujou ani Vokna ani Jabko, blahý paměti.
KRČMÁŘ SEVERIN: Tak ti moc děkuju. Řek’ bych matce, ale nechci to pokoušet. Však víte, celá ta její předvobrozenecká generace se léčila ze závislosti na technologiích.
VANĚK HUDL: Aspoň na něco ten krám máš, Krupičko, kmotr se potěší. A pojď jíst, než se ti ty pačmáry ve vodě rozpustěj!
(Krupička se vrátí ke stolu.)
KRČMÁŘ SEVERIN: Kolik svěšeli těch rebelantů, Vaňku?
VANĚK HUDL (přes sousto): Asi patnáct. Hlavně ale dobrou tisícovku pozutínali za hradbama.
KRČMÁŘ SEVERIN: To jsem nevěděl.
VANĚK HUDL (přes sousto): No, hotový jatka, viď Krupičko?
JAN KRUPIČKA (přes sousto): Tak, tak. A tam co bejvala Billa, kmotře, je pak vohňem spálili na hromadách.
KRČMÁŘ SEVERIN: Říká se ale, že jich pochytali daleko víc, a chytaj pořád další.
VANĚK HUDL (přes sousto): Říká.
KRČMÁŘ SEVERIN: Tak by mě zajímalo, co s nima dělaj?
VANĚK HUDL (přes sousto): Nejspíš je někam lifrujou a izolujou.
KRČMÁŘ SEVERIN: Myslíš?
VANĚK HUDL (přes sousto): Co jinýho má dělat národní vlasteneckej režim s nepřátelama vlasti a národa?
KRČMÁŘ SEVERIN: A kam takovýho lidu daj?
VANĚK HUDL (přes sousto): Jo, tak to nevim, Severine.
JAN KRUPIČKA (přes sousto): Ten nosorožík je tuze dobrej, krčmáři.
KRČMÁŘ SEVERIN: To jsem rád, Jeníku.
(Ozve se zvuk opakovaných tupých úderů.)
VANĚK HUDL: Co to slyším? Nedobejvá se tu někdo k mozečku?
(...)